60 let s mistry zkušebnictví: Michal Dvořáček

Náš seriál pokračuje dalším inspirativním příběhem. Tentokrát se podíváme na začátky kariéry, které sahají až k hoře Ararat.

Jak se dá dostat ke zkušebnictví přes ekonomii a tlumočení? A jaké to je, když první pracovní cesta vede rovnou na turecko-arménské hranice? Přečtěte si vyprávění kolegy, Michala Dvořáčka, manažera zahraniční spolupráce, který už 15 let propojuje svět Strojírenského zkušebního ústavu (SZÚ) s mezinárodními partnery, a jehož práce často začíná i končí touhou po dobře vykonaném díle.

Jak ses dostal před 15 lety do SZÚ?

Ke zkušebnictví jsem se dostal takovou zvláštní oklikou. Hledal jsem zaměstnání ve svém (ekonomickém) oboru. Pak se objevila možnost působit na oddělení Překladů a tlumočení v SZÚ. Se svou jazykovou výbavou jsem si to mohl dovolit. Hned moje první nasazení v terénu jako tlumočníka pro kolegy inspektory proběhlo v tureckém Aydinu a následně v dalekém Karsu v blízkosti arménských hranic. Jen 200 km od hory Ararat. Tak začala moje práce v našem podniku. Poměrně zostra.

Co tě na tvé práci nejvíc baví nebo naopak odrazuje?

Baví mě, když se v SZÚ něco děje. A když i moje práce směřuje k nějakému výsledku, pokud možno úspěšnému. A když se podaří dotáhnout do úplného konce něco, co má navíc celofiremní přínos, tak potom cítím velkou satisfakci ze své práce i já.

A co mě třeba vadí, když nevidím stejně velký "zápal" pro určité úkoly také u ostatních, a když musím křísit své vlastní síly a vůli, abych něco hned při prvním neúspěchu nevzdal.

Je nějaký moment nebo projekt, na který jsi opravdu hrdý a proč?

Bylo jich mnoho. Často různé vládní mise do zahraničí s vysokými vládními představiteli nebo naopak incomingové mise (zahraniční návštěvy) u nás v ČR.

Jsem vždy rád, když se podaří dokončit nějaký dlouhodobější projekt, dokázat vytvořit, vyjednat a podepsat nějaké memorandum, smlouvu či kooperaci s nějakým významným partnerem.

Rovněž problematika zahraničních tendrů vyžaduje velkou soustředěnost a píli. Zrovna nedávno jsme jeden takový vyhráli u německé společnosti GIZ podporující hospodářskou úroveň zemí západního Balkánu (viz dozorování nad bezpečností výrobků na trhu).

Máš nějaký zvyk nebo rituál?

Spíše ne, ale mohu zmínit např. jedno "rituální" gesto, kdy společně s korejskými partnery po každé dobře vykonané práci anebo projektu zatneme pěst a zvoláme "fight". Znamená to: „Dílo se podařilo“ anebo „Jdeme do toho“.

Jak dobíjíš své baterky?

Procházkami v přírodě anebo dlouhým sledováním mořské hladiny, obzorů a západů slunce. Ačkoli teď si vybavuji, že jedno arabské přísloví praví, že "dlouhé hledění na moře nepřináší žádný zisk".

Děkujeme za rozhovor, Michale!

Tým SZÚ