Komplexní služby v oblastech zkušebnictví, inspekce, certifikace a školení

Vodík očima odborníků: doc. Ing. Martin Paidar, Ph.D.

Vodíkové technologie patří mezi klíčová témata technologické transformace průmyslu a energetiky. Jaká je jejich skutečná technologická připravenost v České republice? A kde se v rychle se formujícím vodíkovém dodavatelském řetězci mohou uplatnit české výrobní podniky? Na tyto otázky odpovídal doc. Ing. Martin Paidar, Ph.D. z Vysoké školy chemicko‑technologické v Praze, který byl hostem technického vodíkového semináře pořádaného Strojírenským zkušebním ústavem (SZÚ).

Ve svém pohledu propojuje dlouholeté zkušenosti z výzkumu a vývoje s praktickou znalostí průmyslových aplikací vodíku – od materiálového výzkumu až po integraci vodíkových technologií do funkčních celků. Věnuje se aktuálnímu stavu vodíkových technologií v ČR, roli průmyslových firem v tomto ekosystému i tomu, na co by se měly podniky zaměřit, aby jejich investice do vodíku dávaly dlouhodobý smysl – ať už z hlediska know‑how, vývoje komponent, spolupráce s výzkumnou sférou nebo certifikace a vstupu na zahraniční trhy.

Z pohledu výzkumu a vývoje: v jaké fázi technologické připravenosti se dnes podle Vás vodíkové technologie v ČR nacházejí a jaký postoj by k tomu měly zaujmout české výrobní firmy? 

Vodíkové technologie v ČR v současné době lze rozdělit do několika kategorií. Máme zde skupinu průmyslových podniků, které vodík používají již dnes. Pomalu se rozjíždí vodíková mobilita v autobusech. Tito spotřebitelé však potřebují vhodné legislativně regulatorní prostředí pro investice obnovitelného nebo nízkouhlíkového vodíku.

Silnou stránkou je schopnost integrovat vodíkové technologie do funkčních celků tzv. integrátoři. Jako příklad lze jmenovat mediálně známé vozidlo Tatra na vodík, ale příkladů realizace lze nalézt mnohem více.

Co je tu naopak zastoupeno velmi málo je výroba palivových článků a svazků. Na druhou stranu i světoví výrobci zpravidla nerealizují veškerou výrobu v jedné zemi. V ČR není výroba základních komponent jako jsou perfluorované membrány, katalyzátory, plynově difúzní vrstvy atp.

Naopak tu máme na velmi dobré úrovni výzkum a to, jak materiálový, tak i technologický. Pro české výrobní firmy bych doporučil pokusit se zorientovat na trhu vodíkových technologií a následně hledat uplatnění v produkci komponent pro vodíkové systémy.

Pro základní orientaci bych doporučil kontaktovat Českou vodíkovou technologickou platformu (HYTEP), která sdružuje členy pokrývající celý řetězec od výzkumu po aplikace. Rovněž se orientuje i v ne úplně dobře srozumitelné taxonomii vodíku  a možných dotačních titulech.

Na co by se podle Vás měly výrobní podniky zaměřit, aby jejich investice do vodíkových technologií dávaly smysl i z dlouhodobého hlediska?

Pokud výrobní podnik uvažuje o uplatnění na trhu s vodíkovými technologiemi, tak hlavně musí vědět, co může nabídnout. Nejedná se jen o elektrolyzéry nebo palivové články, ale i o řídící systémy, senzory, úprava vody, skladování vodíku, výkonová elektronika atp. Často stačí ověřit, že stávající produkt je takzvaně „hydrogen ready“ nebo stávající výrobek modifikovat pro potřeby vodíkových systémů.

Každopádně bez začlenění do výrobního řetězce je velmi obtížné uplatnit na trhu nový produkt. Určitě bych doporučil spolupráci s výzkumnou sférou, která má velmi vysokou úroveň. Je však třeba jasně definovat, co po výzkumu daný podnik chce. Očekávat, že výzkumníci mají hotová řešení v šuplíku a čekají, komu ho mohou dát úplně neplatí.

Z mých osobních zkušeností nejlépe dopadají projekty, kde je jasné zadání, čeho je třeba dosáhnout a kdo je zodpovědný za vývoj každé konkrétní části. Trh v ČR nebude nikdy dost velký pro masovou výrobu vodíkových systémů. Tak bych se zaměřil i na zahraniční trhy, kde je nutné počítat s velkou konkurencí především z asijských zemí. Jak jsem už říkal, nemusí to být nutně palivový článek, ale třeba kompresor, senzory nebo skladování.

Pro nový výrobek bych doporučil nejprve ve spolupráci s výzkumem ověřit jeho schopnost poskytnout ve vodíkovém systému požadovanou funkcionalitu a následně projít certifikací. Předpokládám, že před výdaji na certifikaci a vývoj si podnik udělá analýzu budoucího trhu, jaký lze očekávat obrat. Hodně se má smysl učit od firem v Koreji, které již v silně konkurenčním prostředí s rozvinutým trhem s vodíkovými technologiemi již působí.

Děkujeme panu Martinovi Paidarovi z Vysoké školy chemicko‑technologické v Praze VŠCHT za rozhovor!

Tým SZÚ

newsletter

Odebírejte náš newsletter

Novinky ze světa zkušebnictví, inspekce a certifikace