Jak vypadá práce inspektora certifikovaných dřevních pelet v praxi? V rozhovoru pro magazín Komfortní teplíčko představuje kolega Petr Bíza, náš inspektor dřevěných pelet, svou profesní cestu k certifikaci ENplus®, přibližuje průběh inspekcí u výrobců a obchodníků s peletami i požadavky, které musí firmy splňovat pro udržení vysoké kvality výrobků. Rozhovor nabízí také pohled na současný stav peletářského trhu a budoucnost tohoto obnovitelného zdroje energie.
Když jsem nastupoval v lednu 2023 do Strojírenského zkušebního ústavu (szú), neměl jsem úplně jasnou představu, co chci dělat. Všechny obory jsou zde zajímavé. Těšil jsem se, že kancelářskou práci budu moci spojit i s manuální, jelikož jsem nechtěl pořád jen sedět za počítačem. Ačkoliv mám vystudovanou aplikovanou akustiku, tak jsem byl přiřazen ke kolegům jako zkušební technik otopných těles (radiátorů). Garantem tohoto oboru byl tehdy Jakub Dohnal, který zároveň přebíral agendu certifikace dřevních pelet dle schématu ENplus® po Alici Kotlánové, kterou nejspíš všichni peletáři v České republice znají, jelikož byla inspektorkou řadu let. Práce na zkušebně otopných těles mě velice bavila, nicméně, po nějaké době jsem měl možnost zúčastnit se inspekce s kolegou Dohnalem v jedné české peletárně. Ačkoliv jsem si to nemyslel, tak mě nakonec inspekce zaujala natolik, že jsme se domluvili, že se budu profilovat tímto směrem.
Mezinárodní vedení ENplus® vyžaduje, aby budoucí inspektor splnil několik kritérií. Tím hlavním je účastnit se několikadenního školení v Rakousku. Tam jsem navštívil spoustu peletáren, dozvěděl se hodně informací z teorie a naučil se provádět základní zkoušky, které musí všichni výrobci i někteří obchodníci pelet dělat ve svých provozovnách.
Dále je vyžadováno, aby měl inspektor minimálně terciární vzdělání týkající se lesnického odvětví nebo je jeho vzdělání doplněno různými kurzy či školeními v tomto nebo některém příbuzném odvětví. Budoucí inspektor také musí provést alespoň tři inspekce (minimálně jednu u výrobce a jednu u obchodníka) jako tzv. inspektor v zácviku pod vedením kvalifikovaného inspektora. Jelikož jsme v našem portfoliu měli i zahraniční firmy, tak jsem dokonce jednu z prvních inspekcí prováděl v angličtině.
Abych mohl být vedený v inspekčním orgánu SZÚ a mohl provádět inspekce, tak bylo také zapotřebí účastnit se intenzivního školení manažerů kvality v Ostravě, které zabralo celkem čtyři týdny a bylo zakončeno zkouškou.
Mezinárodní vedení ENplus® také po inspektorech požaduje, účastnit se minimálně jedenkrát za dva roky účastnit workshopu pro inspektory ENplus® v Bruselu, kde právě vedení sídlí. Tohle hodnotím velice kladně, jelikož se zde setkají inspektoři z různých států a mají si možnost předat své zkušenosti a také přinést vedení ENplus® zajímavé poznatky přímo od výrobců či obchodníků. Celkově mně tedy zaškolení nějakou tu dobu zabralo, nicméně, hlavně mi to hodně dalo a měl jsem možnost se seznámit se spoustou zajímavých lidí.
Možná to bude znít zvláštně až paradoxně, nicméně, za mě je nejdůležitější, aby mě firmy, které certifikuji, nebraly jako inspektora, ale někoho, kdo jim chce pomoci. Osobně slovo inspektor nemám rád. Vždy si přeji, aby firmy nebraly inspekci jako nutné zlo, ale spíše příležitost pro zlepšení. Snahou totiž není firmu „potopit“, ale spíše jí pomoci, aby například vyráběla lepší pelety nebo měla lépe zvládnutý systém řízení kvality. Myslím, že se to dá považovat za dovednost, aby firma takto inspektora viděla a nebála se mu říct i například, když se něco nepovedlo. Řekl bych, že s většinou mých firem takový zdravý, až přátelský vztah mám a toho si nesmírně vážím. Stále však platí, že požadavky na kvalitu splněny být musí, z toho nelze uhnout.
Dále tu máme dovednosti týkající se vzdělání. Pro mě je určitě nesmírně důležitá znalost angličtiny, jelikož provádím inspekce i v zahraničí. Díky tomu, že jsem studoval v cizině a cizí jazyky mě velice baví, tak je to spíš příjemné zpestření, když takovou inspekci mám, než důvod k panice. Poté, co jsem obor kompletně převzal, tak angličtinu navíc potřebuji také ke komunikace s mezinárodním vedením ENplus®, bez čehož by to bylo hodně těžké. Co se týče dalšího vzdělání, tak je určitě důležité se udržovat v obraze v oblasti biomasy a v technických záležitostech týkajících se výrobní linky pelet či přepravy pelet v cisternových vozech.
V neposlední řadě je důležité si umět vše dobře naplánovat. Vedení ENplus® jasně definuje „deadliny“, které musí být splněny. Při počtu inspekcí, které ročně musím zvládnout, je tedy velice důležité si vše důsledně naplánovat, a to někdy až rok dopředu. V této dovednosti je v mém případě stále kam se posouvat, takže konkrétně toto je pro mě výzva.
Spolupráce s Jakubem Dohnalem, který mně byl vždy velkou oporou. Měl jsem tedy možnost se toho od něj hodně naučit, a to ne jenom v oblasti pelet. Postupně mi předal veškerou agendu a znalosti certifikace ENplus®, abych v ní mohl pokračovat. Nyní Jakub sice již pracuje v SZÚ na jiné pozici, nicméně, stále se potkáváme. Občas se vyskytne nějaký nestandartní případ, kdy se s ním rád poradím na řešení.
Inspekce není jen o práci u zákazníka, ale začíná mnohem dříve přípravou. Je třeba kontaktovat zákazníky, zaslat inspekční plány a domluvit se s nimi na konkrétním datu inspekce. Když cestuji do zahraničí, tak většinou kontaktuji více firem, které jsou v dané zemi, abych zvládl více inspekcí při jedné služební cestě a byl tak efektivnější.
Inspekcí pak existuje více druhů, ty hlavní jsou inspekce certifikační (prvotní) a inspekce dozorová. Prvotní inspekce je vždy náročnější. U této inspekce je zapotřebí podat oficiální přihlášku a doložit další náležitosti národnímu poskytovateli licence. Pro české žadatele je to Klastr Česká peleta. Pokud stát, ze kterého žadatel pochází, nedisponuje vlastním národním poskytovatelem licence, tak se jím automaticky stává mezinárodní vedení ENplus® EPC (European Pellet Council).
Dozorovou inspekci domlouvám pouze se zákazníkem a po odsouhlasení se může uskutečnit. Samotná inspekce pak sestává z několika částí. Nejdůležitější částí je kontrola nezbytné dokumentace a procesu výroby pelet. Dokumentace, kterou musí firma v systému ENplus® udržovat je celkem rozsáhlá od seznamu dodavatelů vstupní suroviny až po řízení reklamací. V procesu výroby se pak kontrolují všechny kroky ve výrobní lince až po uskladnění finálního produktu. Součástí inspekce je také kontrola kvality pelet v místní interní laboratoři, kde se kontroluje například vlhkost či mechanická odolnost. Od každé firmy, která pelety vyrábí, si nakonec vždy odvezu vzorek pelet do naší akreditované zkušební laboratoře na kompletní analýzu, která obsahuje přes 20 zkoušek.
Největší rozdíl je v tom, že obchodník pelety nevyrábí, a proto se nemusí provádět celková laboratorní analýza. Existuje však více druhů obchodníků a v některých případech musí obchodník pravidelně některé zkoušky vykonávat. Jedná se například o případ obchodníka s balicí linkou, který pelety sice nakupuje, nicméně, balí si je sám, jelikož má svoji vlastní balicí linku. V takovém případě pak musí obchodník provádět tzv. zkoušku jemných částic, aby se jich do finálního produktu dostalo co nejméně.
Druhý případ je obchodník, který rozváží pelety cisternou. Ten má zase povinnost měřit u každé nakládky teplotu. Pro konečné spotřebitele pelet je však důležité zmínit, že se nemusejí bát nakupovat pelety i od certifikovaných obchodníků, jelikož i když sami pelety nevyrábí, tak mají povinnost obchodovat pouze certifikované pelety dle schématu ENplus®. Pokud by se náhodou stalo, že by prodával necertifikované pelety, nesmí je označovat ochrannou známkou ENplus®.
Jedna z věcí, která se stává hlavně u nových firem, je nepřipravenost na inspekci. Někteří zákazníci si totiž mylně myslí, že veškerou dokumentaci připravíme společně přímo během inspekce. Je však důležité zdůraznit, že to není v kompetenci inspektora. Role inspektora je striktně kontrolní – jeho úkolem je ověřit shodu s požadavky normy. Inspektor nesmí plnit roli konzultanta, může však klienta v průběhu inspekce navést a upozornit na nedostatky, čímž mu poskytne prostor k následnému zlepšení a dopracování jeho dokumentace.
Jak jsem psal dříve, rád firmě pomohu dokumentaci doladit v rámci mých možností, nicméně je nezbytné, aby manažer kvality každé firmy měl důkladně prostudovanou hlavní normu ENplus®, kde jsou veškeré požadavky srozumitelně definovány. Navíc sám jsem s každou firmou v kontaktu hodně dopředu před samotnou inspekcí a požadavky každému oznámím. Pokud firma není připravena, pak trvá inspekce velice dlouho, a navíc musím udělit neshody, se kterými se firma musí dodatečně vypořádat.
Firmy, které jsou již ve schématu dlouho, tak dokumentaci pouze udržují, aktualizují a celý proces se snaží vylepšovat. Takové inspekce jsou pak jednoduché a obohacující. Co se týče samotného řízení kvality, tak je vždy velkou pomocí, pokud má firma zaveden systém ISO 9001, který definuje požadavky na systém managementu kvality a slouží jako návod, jak nastavit procesy ve firmě tak, aby společnost poskytovala služby a produkty v nejvyšší možné kvalitě.
Další komplikací, se kterou se občas setkávám je, když nevyjde nějaká laboratorní zkouška. Naštěstí se to neděje moc často, nicméně, je to velký problém, protože na kvalitu pelet jsou v systému ENplus® kladeny vysoké nároky, a proto je třeba se s takovým problémem vypořádat co nejrychleji, aby například pelety neničily a nezanášely kotle či peletová kamna u koncových spotřebitelů.
Vidím ji pozitivně, protože na ekologii je kladen v dnešní době velký důraz a peletky jsou ekologické palivo. Oproti uhlí a dřevu jsou méně pracné pro uživatele a současně si je nové kotle a kamna dokáží dávkovat už samy, víceméně bez zásahu lidské ruky. Pokud se jedná o pelety ENplus®, tak jsou zárukou kvality díky přísným požadavků. Jsou velice čisté, proto mají nízké emise škodlivin, a nevzniká po nich téměř žádný popel. Také jsou CO2 neutrální, jelikož při spalování uvolní jen tolik CO2, kolik strom během růstu pohltil. Je to dostupný, lokální a obnovitelný zdroj energie a věřím, že bude mít místo pro vytápění v Evropě i nadále. Můj pozitivní pohled podporuje i to, že v SZÚ zkoušíme i kamna a kotle na pelety a výrobcům certifikujeme velké množství novinek do jejich portfólií.
Podle statistik, které každý rok zveřejňuje mezinárodní vedení ENplus®, jsme třetí země s největším podílem na trhu s peletami s certifikací ENplus® hned za Německem a Velkou Británií. Přesněji řečeno, více než 90 % všech firem vyrábějících v České republice pelety jsou certifikované dle ENplus® požadavků. Znamená to tedy, že česká peleta je v celosvětovém měřítku jedna z nejkvalitnějších, na což můžeme být právem hrdí.
V neposlední řadě je to pak přítomnost národního poskytovatele licence v podobě Klastru Česká peleta. Nejen pro české výrobce a obchodníky je to velké plus, ale i pro nás jakožto certifikační orgán. Dává nám to jistou míru svobody v oblasti certifikací a inspekcí, jelikož téměř veškeré záležitosti nemusíme řešit přes mezinárodní vedení v Bruselu, ale doma v mateřském jazyce. Představuje to velkou pomoc, jelikož národního poskytovatele licence má pouze 12 zemí na světě a my jsme jedna z nich.
Děkujeme redakci magazínu Komfortní teplíčko za prostor věnovaný tématu certifikace dřevních pelet a práci inspektorů v systému ENplus®. Vážíme si příležitosti přiblížit odborné i široké veřejnosti procesy, které pomáhají zajišťovat kvalitu pelet na českém i evropském trhu.
Celý rozhovor s Petrem Bízou si můžete přečíst v online vydání magazínu Komfortní teplíčko zde, který vydává Česká peleta.
Tým SZÚ