60 let s mistry zkušebnictví: Jiří Sobola

Náš kolega začal pracovat ve zkušebnictví před úctyhodnými padesáti lety a působí v něm dodnes. Přečtěte si jeho poutavý příběh protkaný dobrodružnými pracovními misemi do exotických částí světa.

Jaké byly tvoje profesní začátky?

Během mého tříletého studia na vysoké škole jsem se věnoval novým metodám vyučování a k tomu jsem měl na katedře mechanizace k dispozici dobře vybavenou fotokomoru na barevnou fotografii, což bylo v roce 1974 výjimečné.

Do SZÚ jsem přišel po ukončení studií a nastoupil jsem logicky jako technik do zkušebny jemné mechaniky a optiky. Zkušebna se rozšiřovala, prováděly se reorganizace, a přibývaly další obory jako regulační technika, zdravotechnika, automatizační prvky atd.

Má práce v SZÚ byla během těch let protkaná zajímavými zahraničními misemi v pro nás tenkrát exotických částech světa.

Pověz nám víc o své úplně první misi?

V roce 1984 získal ÚNMZ ve spolupráci s podnikem zahraničního obchodu Polytechna kontrakt s agenturou OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO) na vybudování Ethiopian Standards Institution v Addis Abebě. Uspěl jsem ve výběrovém řízení a odjel jsem tam na 8 měsíců.

To byla pro mě zkušenost k nezaplacení – neustálá komunikace v angličtině, nutnost postarat se o sebe včetně vaření, proniknutí do sytému práce OSN atd. Nebylo to tam tenkrát snadné, Etiopie válčila s Eritreí a v zemi řádil hladomor. Asi tam proto nikdo ze západu nechtěl jet, a tak dostali příležitost technici z východu.

Využil jsem ale této příležitosti a zaregistroval jsem se přímo do databáze externích spolupracovníků UNIDO, protože Polytechna si jako prostředník také odebrala podstatnou část mého platu.

Po návratu jsem se stal vedoucím kontrolního odboru SZÚ (kontrolovala se kvalita protokolů a záznamy o měřeních a zkouškách). Pamatuji si, že v té době bylo v SZÚ kolem 300 zaměstnanců.

Jaké byly další mise?

V roce 1989, na základě mezinárodního výběrového řízení UNIDO jsem odjel na 7 měsíců, už jako vedoucí skupiny expertů budovat Yemenee Standards Institution do Sanaá. Teď se tam bojuje, tenkrát to tam bylo super, o víkendech jsme jezdili stopem poznávat krásy Jemenu.

Po návratu z Jemenu na jaře roku 1990 mi vedení SZÚ naznačilo, že jako vedoucí zkušebny nebudu moci nadále vyjíždět na tak dlouhé zahraniční mise. S touto jejich výtkou jsem nicméně pokračoval v práci a se slušnou znalostí angličtiny jsem se stal autorem prvních překladů sérií norem ISO 9000 a EN 17000 do češtiny.

Asi jsem měl v UN systému dobré hodnocení, protože hned na podzim roku 1990 jsem byl vybrán do pozice ředitele projektu UNIDO pro vybudování Standards Organisation of Nigeria (SON). Požádal jsem vedení o dlouhodobou neplacenou dovolenou a vzdal jsem se pozice vedoucího zkušebny (tenkrát myslím největší v SZÚ). Původně to bylo na rok s možností prodlouženi na 3 roky. Byl to trochu risk, ale šel jsem do toho. Nakonec jsem tam pobyl 7 let a díky tomu mohli synové vystudovat střední a vysokou školu v Anglii.

Ve volném čase jsem se vždycky snažil poznat tu danou zemi, v Etiopii jsem začal běhat (maratonec Abebe Bikila byl můj vzor, byl jsem u jeho hrobu), v Jemenu byla aktivní česká komunita (alkohol se mohl pít jen na ambasádě) a protože muslimové v sobotu nepracují a mají Ramadán bylo dost příležitostí na cestování.

V Nigérii jsem budoval (od stavby přes vybavení zkušeben po jejich plný provoz) zkušebnu stavební a elektrotechnickou v Enugu, zkušebnu na kůži a textil v Kaduně a v Lagosu, kde jsem bydlel, bylo ústředí SON a zřídili jsme tam normalizační institut včetně výpočetního střediska, zpracování a publikace textů na počítačích. Po Nigérii jsem najezdil asi 200000 km. Zážitků je na knihu.

Jaké byly tvé další aktivity po misích v tropických oblastech?

Po návratu z Nigérie v lednu 1998 jsem se vrátil i do SZÚ. Ke cti vedení SZU budiž řečeno, že jsem dostal místo pracovníka pro rozvoj SZU. Hlavně šlo o posunutí SZU na mezinárodní úroveň.

V září 1998 ale bylo vyhlášeno výběrové řízení na ředitele Technického a zkušebního ústavu stavebního v Praze (TZUS) s deseti pobočkami v rámci ČR. Absolvoval jsem příslušné pohovory a testy (zvlášť test z angličtiny mne pobavil) a MPO mne vybralo.

TZUS byl ale díky předchozímu vedení v dost žalostném stavu, měl neplatná osvědčení o akreditaci, a tak moje první cesta vedla na ČIA, kde jsme se společně snažili zajistit provozuschopnost ústavu. Postupem času se situace konsolidovala, TZUS se rozvíjel o nové obory (akustika, nárazové zkoušky svodidel, hračky a nábytek, požární zkoušky, atd.) a stal se členem řady mezinárodních asociací stavebních zkušeben.

Jako předseda Eurolabu cz jsem zastupoval ČR v Eurolabu aisbl (evropská organizace se sídlem v Bruselu). Na 4 roky jsem by zvolen předsedou Eurolabu aisbl s úkolem koordinovat zkušebnictví v rámci EU, spolupracovat s Evropskou akreditací a s Evropskoku komisí a také prosazovat evropské zájmu na celosvětové úrovni (ISO, ISO CASCO, ILAC, atd.).

Během 15letého působení v TZUS jsem se podílel na přístupových jednáních do EU s důrazem na stavebnictví, hlavně převedení Direktivy na stavební výrobky do národní legislativy.

V určité fázi se vynořila otázka privatizace státních zkušeben což byla záležitost, se kterou jsem z odborného hlediska nemohl souhlasit (argumenty a konkrétní analýzy řešení státního zkušebnictví v zemích EU i v ostatních státech nebyly brány v úvahu). Poté co byla privatizace zastavena (2012) vyhlásilo MPO výběrové řízení na ředitele státních zkušeben ve kterém jsem neuspěl.

V TZUS jsem sice pokračoval jako ředitel pro mezinárodní záležitosti, ale současně jsem reagoval na tendr vyhlášený EK na konzultanta EK pro stavebnictví. V mezidobí mi vedení SZÚ umožnilo pracovat na rozvoji mezinárodních kontaktů, díky za podporu. V evropském tendru jsem uspěl a od ledna 2014 pracuji jako konzultant pro Evropské dokumenty pro posuzování stavebních výrobků (EAD) což mne velmi baví. Prakticky každý týden mám doma ve své kanceláři EAD na jiný stavební výrobek, který musím připomínkovat z hlediska technického, formálního, právního a jazykového čili, musím se pořád učit.

Vybavuješ si na úplně první zakázku?

První zakázka byl zvětšovací objektiv Anaret z Meopty Přerov, která patřila k mým nejvýznamnějším zákazníkům. Prováděli jsme testování i v jejich podnikové zkušebně.

Vzpomeneš si na nějakou technickou nebo jinou zajímavost – u této zakázky nebo zákazníka?

Zkušebáckých zážitků je mnoho, ale třeba ve vazbě na Meoptu představte si, když se mladý strojař myslící v mm dostane do nejlépe vybavené optické zkušebny v ČR, kde se pracuje v nanometrech, a ještě k tomu většinou potmě.

Jak dlouho jsi v oboru pracoval?

Ještě jsem neskončil, působím ve zkušebnictví dosud. EAD je harmonizovaná technická specifikace platná v rámci EU a věcně je to vlastně jednotná metodika zkoušení a posuzování pro určitý inovovaný výrobek (pro který dosud neexistuje harmonizovaná norma). Posouzení podle EAD je nezbytné pro označení výrobku CE. Takže, obor jsem neopustil po celo svou profesní kariéru a kontrakt s EK mám do roku 2029.

Co tě na té práci nejvíc baví?

Jsem rád za tu obrovskou šíři oborů, do kterých se promítá má práce. A také na to, že se musím pořád učit nové věci – udržuji si svěží mysl.

Prozradíš nám, co o tobě málokdo ví?

Pamětníci si vzpomenou, že jsem taky muzikant – hraji na harmoniku i nyní, hlavně lidovky třeba v rámci folklorních slavností v Bosonohách. Mám dobře vybavené dílny, kovo i dřevo, troufnu si i na nábytek z exotického masivu (všechno se musí podařit na první dobrou).

Po celodenním koukání do šesti monitorů v kanceláři je manuální práce perfektní relax. Moc rád se věnuji fotografování. Denně ráno cvičím a večer chodím buď běhat nebo plavat.

Žiju pro svoje sluníčka 4 vnučky a jednoho vnuka, které podporuji na studiích v zahraničí, při zajištění kvalitních hudebních nástrojů (všichni na něco hrají a hodně dobře).

Na jaře 2025 jsem byl nově zaregistrován v UN systému jako mezinárodní odborník na monitorování a hodnocení projektů na infrastrukturu pro oblast kvality (zkušebnictví, certifikace, akreditace).

Děkujeme za rozhovor!

Tým SZÚ